KOMENTUJTE ČLÁNKY JEN K DANÝM TÉMATŮM! ZBYTEK PATŘÍ

!!SEM!!

HLAVNĚ !!!REKLAMY!!!

TAKŽE POKUD NEBUDETE MÍT KOMENTÁŘ KE ČLÁNKU TAK HO NAPIŠTE NA STRÁNU POD UVEDENÝM ODKAZEM. DÍK!


!PORADNA!

Chcete poradit? Máte nějaký problém se svým pejskem? Něco vás zajímá? ZEPTEJTE SE MĚ! Ptát se mě můžete
bližší informace naleznete v příslušném článku! :-) díky :-)




Bavorský barvář \ standard

14. srpna 2010 v 16:25 | Adelein |  Plemenné standardy

Bavorský (horský) barvář


Standard FCI č. 217/04.06.1996/F
  • Překlad do francouzštiny: Dr. J.-M.Paschoud, Prof. J. Triquet a G. Titeux, Francouzský klub pro hanoverského a bavorského barváře.
  • Překlad z francouzštiny: Helena Dvořáková
  • Původ: Německo
  • Datum zveřejnění platného standardu: 01.04.1996
  • Použití: pes pro dosledy na barvě (barvář).
  • Klasifikace FCI: Skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná
  • Sekce 2 barváři (psi pro dosledy na barvě)
  • S pracovní zkouškou.
Krátký výtah z historie: všichni stopaři a barváři pocházejí z prapůvodních loveckých psů, honičů (brakýřů). Všichni čistokrevní honiči jsou v lovecké akci hlasití, s velmi vyvinutou schopností pronikat terénem, mají velmi jemný nos a jsou velmi jistí při sledování stopy, ať už drobné či velké zvěře. Původně se lovilo se smečkami honičů (brakýřů) co nejspolehlivějších a co nejvíce specializovaných na určitý druh zvěře a pokud byli vedeni na dlouhé šňůře, dohledávala se nimi zvěř, poraněná při lovu. Z těch nejposlušnějších a nejklidnějších honičů (brakýřů) vznikli později selekcí tzv. limiéři (kteří pracovali výhradně na studené stopě zdravé zvěře) a barváři (kteří pracovali výhradně na pobarvené stopě poraněné zvěře a byli považováni za "limiéry, kteří mají zkažený nos"). Postupným křížením s plemeny geneticky blízce příbuznými vznikl na konci 18. a na začátku 19. století dnešní hanoverský barvář. Po roce 1848, t.zn. po zániku velkých loveckých revírů a po zřeknutí se původních způsobů lovu ve prospěch lovu na čekané a při šoulání a po zkvalitnění palných zbraní, ke kterému v této době došlo, bylo třeba mít psy, kteří pracují "po výstřelu". Ale především v obtížných podmínkách horských loveckých terénů bylo nezbytností mít psy, kteří při schopnosti pracovat na dlouhé šňůře zůstali dostatečně odolní, ostří a hlasití při pronásledování zraněné zvěře. V těchto oblastech se potvrdilo, že hanoverský barvář je příliš těžkopádný. Aby docílil potřebných výsledků v obtížných horských revírech, baron Karg-Bebenburg z Reichenhallu vyšlechtil po roce 1870 psa výrazně lehčího, který vznikl křížením hanoverského barváře s lehkými plavě zbarvenými horskými honiči. Tito psi postupně nahradili ostatní plemena v horských loveckých revírech, a to takovým způsobem, že dnes se tam bavorský barvář stal klasickým pomocníkem myslivců a lesníků. V roce 1912 byl založen "Klub bavorského barváře", jehož sídlo bylo v Mnichově. V Německu tento klub zůstal dodnes jediným klubem, zodpovědným za chov tohoto plemene.
Celkový vzhled: je to středně velký pes, vyvážených proporcí, spíše lehčí stavby těla, jemný a přitom svalnatý. Trup je poněkud delší než je kohoutková výška a hřbetní linie se mírně zvedá směrem k zádi; je postaven na pevných končetinách, které nejsou příliš vysoké. Hlava je nesena vodorovně nebo mírně nad linií hřbetu; ocas je nesený vodorovně nebo šikmo spuštěný směrem k zádi.
Použití/Povaha: je to pes klidný a vyrovnaný; je oddaný svému pánovi, vůči cizím se chová rezervovaně; je dávána přednost psům s pevnou povahou, kteří jsou si jisti sami sebou, jsou nebojácní a učenliví a nejsou ani bázliví, ani agresivní.
Hlava:
Část mozková:
  • Mozkovna: je poměrně široká, nepatrně klenutá, střední rýha je zřetelná a nadočnicové oblouky jsou výrazné. Týlní kost je málo výrazná.
  • Stop: je zřetelný.
Část obličejová:
  • Nos: je správně velký, nepříliš široký. Nozdry jsou otevřené. Je černý nebo tmavě červený.
  • Čenichová partie: pod očima není příliš vyplněná. Je o něco kratší, než mozkovna, dostatečně široká, nikoli špičatá. Nosní hřbet je mírně klenutý nebo rovný.
  • Pysky: dobře kryjí čelisti, jsou středně silné, koutek je viditelný.
  • Čelisti/Zuby: čelisti jsou silné s perfektním nůžkovým skusem, zuby dobře postavené a kompletní, to znamená, že zadní strana horních řezáků je v úzkém kontaktu s přední stranou spodních řezáků, zuby jsou postaveny kolmo v čelistech. Počet zubů je 42. Klešťový skus je přípustný.
  • Líce: jenom středně vyplněné.
  • Oči: jasné, s živým pohledem; nejsou ani příliš velké, ani moc kulaté; jsou tmavě hnědé nebo o něco světlejší; pigmentovaná oční víčka dobře přiléhají k oční kouli.
  • Uši: jsou o něco delší, dosahují maximálně k nosu. Jsou silné, nasazené vysoko, široké v místě nasazení a na konci zaoblené. Visí ploše po stranách hlavy, netvoří záhyby.
  • Krk: je střední délky, silný; má mírný lalok.
Tělo:
  • Horní linie: od kohoutku směrem k pánevním končetinám lehce stoupající.
  • Kohoutek: je nezřetelný; přechod krku ve hřbet není nijak vyznačen.
  • Hřbet: pevný, pružný.
  • Bedra: relativně krátká, široká, velmi dobře osvalená.
  • Záď: dlouhá, dost rovná.
  • Hrudník: je středně široký, s výrazným předhrudím; hrudní koš je oválný, hluboký a dlouhý, s dobře uloženými žebry.
  • Spodní linie a břicho: postupně se zvedá směrem k zádi; břicho je mírně vtažené.
  • Ocas: je středně dlouhý, dosahuje až k hlezennímu kloubu; je vysoko nasazený; je nesený vodorovně nebo spuštěný, mírně šikmo směrem k zádi.
Končetiny:
Hrudní končetiny:
  • Celkový pohled: při pohledu zepředu jsou přední nohy rovné a postavené rovnoběžně; při pohledu z boku jsou postaveny pod tělem. Jsou korektně zaúhlené.
  • Lopatka: lopatka je šikmo uložená se sklonem k zádi, silně osvalená.
  • Rámě: dlouhé, se silným, suchým svalstvem.
  • Loket: dobře postavený, přiléhá k tělu, není ani vytočený, ani vbočený.
  • Předloktí: je suché, rovné, se silnými kostmi; svalnaté.
  • Kotník: je silný.
  • Nadprstí: je mírně šikmé se sklonem dopředu.
  • Přední tlapky: mají lžícovitý tvar, prsty jsou klenuté a sevřené; polštářky jsou dostatečně silné, odolné a dobře pigmentované;v postoji stejně jako v pohybu jsou rovnoběžné, nevytáčejí se ani ven, ani dovnitř. Drápy jsou černé nebo v barvě rohoviny,
Pánevní končetiny:
  • Celkový pohled: mají silné kosti. Při pohledu zezadu jsou rovné a rovnoběžně postavené. Jsou správně zaúhlené.
  • Stehna: jsou silná, svalnatá.
  • Bérec: relativně dlouhý, s výrazným svalstvem a nervstvem.
  • Hlezno: silné.
  • Nadprstí: krátké, kolmo postavené.
  • Zadní tlapky: mají stejné parametry, jako přední.
  • Pohyb: prostorný chod, pohyb vychází ze zádi; končetiny se pohybují v ose; Pohyb je dost pružný.
  • Kůže: je silná a dobře přiléhá k tělu.
Zevnějšek:
  • Srst: uzavřená, rovná a přiléhavá, středně drsná na omak, málo lesklá; na hlavě a na uších je jemnější; tvrdší a delší na břiše, končetinách a ocase.
  • Zbarvení: červená s plavým odstínem, jelení červeň, tmavá červeň (červenohnědá), žlutavě plavá, a také světlá plavá (zředěná) až do pískové; plavě šedá (jako zimní srst jelena), také s příměsí černé. Na hřbetě je vždy srst ve tmavším odstínu. Čenich a uši jsou tmavé. Na ocase je vždy příměs černých chlupů. Malá světlá skvrnka na hrudi je povolena ("bradýřská hvězda").
Výška:
  • Kohoutková výška: Psi: 47 - 52 cm
  • Feny: 44 - 48 cm
  • Z uvedených hodnot neexistuje žádná tolerance, ani směrem nahoru, ani směrem dolů, ani pro feny, ani pro psy.
  • Chyby: všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
Hrubé vady:
  • Nosní houba se skvrnami depigmentace.
  • Nevýrazný předkus nebo podkus. Částečný klešťový skus.
  • Příliš volná víčka.
  • Horní linie příliš pronesená nebo vyklenutá (kapří hřbet).
  • Hrudní koš příliš plochý nebo sudovitý.
  • Silně vybočené nebo vtočené lokty.
  • Zadní nohy příliš přestavěné.
  • Úzký postoj pánevních končetin, kravský nebo sudovitý postoj, ať už v postoji, nebo v pohybu.
  • Srst příliš jemná nebo otevřená.
  • Vyloženě netypické zbarvení. Černé zbarvení se znaky pálení.
  • Výška vybočující z hranic, stanovených standardem.
  • Vylučující vady:
  • Výrazný předkus nebo podkus. Křivé zubní oblouky.
  • Chybějící zuby ( s výjimkou PM 1).
  • Entropium, ektropium.
  • Od narození křivý ocas.
  • Charakterové vady.
  • NB: Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama